39. S oblak drobná rosa padá.
(Z vlast. zápisek.)
Omiš.
Kolo.
S oblak drobná rosa padá, s oblak drobná
S oblak drobná rosa padá.*) Dívka sbírá rosnou kytku, donáší ji zlatníkovi, zlatníkovi, velmistrovi, aby skul jí zlaté klíče, by viděla, kdo je v dvoru. Je ve dvoru devět bratrů, kteří vespol rozprávějí: Komu dáme sestru svoji? Dáme slunci teplému ji, to nás bude zahřívati; měsíček nám tchánem bude a dennice bude tchyní, všecky hvězdy svatebnice, mléčná dráha družbou šedým.
*) Po každém verši se první jeho 4 slabiky opakuji (bez ohledu na jich uzavřený či neuzavřený
smysl).