55. Ó, Cávtate, sladké jméno !
(Z vlast. zápisek.)
Ercen Novy.
Ó, Cávtate, sladké jméno tvé je vznešené,
přichází tam děvojčice mladé, snoubené.
Mezi nimi jedna víla, krásná, rozmilá, krásou svoji všecky hvězdy nebes předčila.
Moje ústa proměňte se v trní, bodláčí, než mé milý políbil můj v bolu, ve pláči!
Moje hrdlo obejmuto kéž je zmijemi, než mé milý tiskl k sobě svými pažemi !
Nedaleko chlapec jeden vše to uslyšel, přiskočil hned k bílé víle a jí takto děl: Blázinku ty, bílá vílo, plna milosti!
Co proklínáš plna hněvu sladká ústa svá? Dříve byla junákem již, dříve líbaná!
Co proklínáš plna hněvu hrdlo sněhové? Dříve již je objímali švarní junové!