12. Když se milý na vojnu bral.
(Erben.)
Hradecko.
Když se milý na vojnu bral,
své panence přikazoval, aby se mu nevdá -
vala, sedum let na něj čekala.
„Má panenko! nevdávej se,
za sedum let přijdu zase;
za sedum let přijdu domů.
zlatý prsten nosit budu."
A když bylo v sedmém roce,
žala trávu při potoce;
když nažala, navázala,
po poli se ohlédala.
Neviděla tam žádného,
jen vojáčka samotného;
ptala se ho: „Můj panáčku!
víte-li o mém miláčku?"
„Tvůj milý se tam oženil,
já sám na jeho svatbě byl.
Co mu vzkážeš, holubičko,
bílá, červená růžičko?"