30. Časně ráno za svitání.
(Erben.)
Z Práchenska a Klatovska.
Časně ráno za svitání šla na louku
trávu žít; ohlídla se a viděla, ohlídla se
a viděla milého za sebou jít.
Pojď, pospěš, můj nejmilejší!
ať mne brzo dohoníš;
musím já ti něco říci,
čemu ty se podivíš.
Panímáma ráno vstala,
praví: Dcero, co je ti?
krásu tratíš, celá’s bledá,
snad musíš užívati?
Co jsem měla, smutná, říci,
bych jí odpověděla?
v kříži jsem se polámala,
když jsem trávu nosila.