54. Vím já chaloupku.
(Erben.)
Z Plzeňska.
Vím já chaloupku a v ní okýnko, pod kerým
jsem stával, na tebe volával: spíšli panenko?
„Nespím, ach nespím!
dobře tě slyším;
jenom že já tobě,
potěšení moje,
otevřít nesmím."
Proč bys nesměla?
vždyť nejsi sama,
ani ti nebrání,
potěšení moje,
tvá panímáma.
Když neotevřeš,
s pánem bokem lež:
nepřijdu já k tobě,
potěšení moje,
do roka podnes.
Nežli rok vysel,
už zase přišel:
jen že u své milé,
kolky roztomilé,
lásky nenašel.
Acb, holka milá,
co jsi myslila,
že jsi naši lásku,
můj zlatej obrázku,
že’s ji zrušila?
Zrušila jsem ji
ne o své vině:
že jsou nás podvedli,
od sebe rozvedli,
falešní lidé.
Zrušila jsem ji
pro lidské řeči:
že jsou mi nepřáli,
milovat nedali
tvých černých očí.