Slovanstvo ve svých zpěvech: Kniha I. Písně české


Ludvík Kuba, Pardubice 1888

90. Překrásné hvězdičky.

(Erben.)

Z Berounska.

Překrásné hvězdičky, jak jste vy maličky! Což jste vy mne

těšívaly, což jste vy mne těšívaly ty noci celičky.

Jedna z vás nejvíce,
ta jasná dennice —
ta mne vždycky vodívala
k mé zlaté panence.

Měsíčku v oblacích,
jak jsi ty vysoko!
jak je má zlatá panenka
ode mne daleko!

Vždycky mně říkával
můj milý tatíček,
že mně bude dobře chutnat
komisní chlebíček.

Vždycky mně říkával
můj milý bratříček,
že mně bude pěkně svědčit
ten vraný koníček.

Vždycky mi říkali
mí milí přátelé,
že mě taky jednou v poli
nepřítel zabije.

Vždycky mně říkala
má zlatá matička,
že mně bude někdy dobrá
z koleje vodička.

Vždycky mně říkala
má zlatá sestřička,
že mně bude pěkně slušet
po straně šavlička.

Do pole potáhnu,
a v krvavém boji
ještě si vzpomenu
na panenku moji.

Kopali hrobeček
v tom zeleném hájku:
ještě jednou mně pozdravte
mou zlatou panenku.

Měj se tam už dobře,
moje potěšení !
neplač, nekvil, nenaříkej —
radši se pomodli!

Překrásné hvězdičky, jak jste vy mali -