96. Plakala, želela.
(Erben.)
Z Klatovska a Hradecka.
Plakala, želela, když prala šaty,
že jest jí utonul prstýnek zlatý.
Proč pláčeš,
naříkáš pro prsten zlatý ? však musíš opustit rodiče taky.
Milejší rodiče
nežli my oba,
matička chovala,
já byla roba.
Postýlku stlávala,
dala mě nosit:
musíte, mládenci,
matičku prosit.
Než bych já matičku
za tebe prosil,
radši bych po straně
šavličku nosil.
Šavlička po straně,
ta moje žena,
ona mě obrání
až bude třeba.
Trubači troubili,
muzika hrála,
můj milej odcházel,
já ještě spala.
Kdybys byl upřímnej,
byl bys mě zbudil,
slovíčko nebo dvě
ke mně promluvil.
