99. Až z Vítkova půjdu.
(Erben.)
Z Práchenska.
Až z Vítkova půjdu, což já plakat budu, což já se za tebou naohlí-
dám: to mé ohlížení nic mi platno není, ještě si srdéčko těžší dělám.
Druhý tekst:
Kolikrát jsem přešel
ty Lázecké hory,
nikdá mne hlavička
nebolela,
nýčko už mě bolí
hlavička i nohy,
když na mě má milá
zapomněla.
Nešťastná hodina
to býti musila,
nešťastná hodina
musila být,
když jsme se poznali,
potěšení moje,
že my se nemůžem.
spolu sejít.
