103. Žežulinka kuká.
(Erben.)
Z Hradecka
Žežulinka kuká na buku v lesí, ku-ku!
ozvi se má milá, ozvi se, kde jsi, ku-ku!
na buku v lesí, ty jsi jenom ta jediná, co jsi mé srd -
ozvi se, kde jsi? ty jsi jenom ta jediná, co jsi mé srd-
ce ranila, ozvi se, kde jsi? ku-ku! ozvi se, kde jsi?
ce ranila,
Zazpíval slavíček
v hájku zeleném,
že my už, má milá,
svoji nebudem;
nebudem už spolu chodit,
nebudem se spolu vodit,
ach už nebudem!
Měla jsem holoubka,
ten mi uletěl,
že já budu plakat,
na to nehleděl;
uletěl mi do kapradí,
žádnej mi ho nenahradí,
ach, nenahradí!
Žežulinka kuká na buku v lesí, ku-ku!
ozvi se, má milá, ozvi se, kde jsi, ku-ku!