110. Kdo to chodi po hřbitově?
(Erben.)
Z Táborska.
Kdo to chodí po hřbitově ? šlape trávu
na mém hrobě? šlape trávu na mém hrobě.
Šlape travičku zelenou,
sráží rosičku studenou?
„Já jsem to, otec duchovní,
který slouží služby boží."
„Když jsi ty otec duchovní,
oznam tam mé mladé paní:
Ať mi šije rubáš nový,
rubáš nový, spravedlivý,
jenž není v sobotu předený,
v neděli do mšo válený;
že tu v něm nemohu shniti,
ani v zemi pokoj míti."
Paní hnedky klíče vzala,
všechny truhly zotvírala,
plátno brala, rubáš šila.
Kdo to chodí po hřbitově,
šlape trávu na mém hrobě ?
Šlape travičku zelenou,
sráží rosičku studenou ?
„Já jsem to, tvá mladá paní,
nesu ti ten rubáš nový,
rubáš nový, spravedlivý,
jenž není v sobotu předený
v neděli do mše válený."
„Když jsi ty má mladá paní,
vstup sem ke mně do mé jámy,
a klíče nech na znamení.
Jak jest do jámy vstoupila,
jáma se za ní zasula.
Vyletěli dva holoubci,
vyletěli na zvonici.
Tak jsou žalostně houkali,
jakoby hrana zvonily.
Jak to děti uslyšely,
hned tam na hřbitov běžely.
„Máti naše, máti milá!
komu jsi nás poručila?"
„Komu, mé děti, jinému,
než pánu bohu samému!
A vy druhy, co jste hruby,
poslouchejte jedno druhy.
A pacholátko nejmladší
ať mně sám pánbůh opatří!"
Poznámka. Klavírní úprava byla vypuštěna, jakožto nikoliv nezbytná, pro úsporu místa.