116. Řehtej mi, řehtej!
(Erben.)
Z Bydžovska.
Svatební.
Řehtej mi, řehtej, můj koni vranej, přes pole běžící:
ať se potěší má nejmilejší ve voze kvílící.
Hned se těšila,
jak uslyšela
vraného koně hlas:
Pospěš jen, pospěš,
můj nejmilejší,
ať tě uvidím zas.
Když jsem já pro tě,
můj nejmilejší,
všecko opustila:
co ty máš pro mě
u své matičky,
bych se potěšila?
Mám já pro tebe
u mé matičky
pokojíček bílý,
tam budem bejvat
jako hrdličky,
vždycky sobě milí.
Já budu sekat,
já budu mlátit,
a já budu vorat,
když přijdu domů,
sedneme spolu,
budem se milovat.
Kdybych věděla,
můj nejmilejší,
že budeš takovej :
dělala bych ti
vždycky k večeři
koláček makovej.
Kdybych věděla,
můj nejmilejší,
že ty jsi za vodou,
koupila bych si
zlatou lodičku,
plula bych za tebou.
Kdybych věděla,
můj nejmilejší,
že ty jsi za lesy:
koupila bych si
koníčky lysy,
jela bych, kde ty jsi.
Kdybych věděla,
můj nejmilejší,
že ty mě oklamáš,
nejela bych já
k tvojí matičce
aui za dlouhej čas.
Řehtej mi, řehtej, můj koni vranej, přes pole běžící: