Několik písní slezských.*)
125. U našeho jazera.
(Sušil.)
Od Opavy.
U našeho jazera stoji lipka zelená,
a na tej lípě, na tej zelenej zpívajú tři ptačkove.
A nejsú to ptačkove,
to sú šohajičkove,
rozmlúvaju o švarnej děvčině,
kerému se dostaně.
Jeden pravi: budzě ma,
a ten druhy: jak bůh da,
ten třeci pravi: srdečko moje,
proč pak si ty tak smutna.
Jak pak němam smutna być,
za stareho kažu isć, 1)
rozželilo se srdeňko moje.
němožu ho ukojić.
*) Písně slezské nemají u nás zvláštní sbírky. Jsou toliko řídce a roztroušeně umístěny v Sušilo-
vých „Písních moravských". Proto nebylo lze zvláštní oddíl z nich sestaviti. Viz o tom Závěreční úvahu.
1) jíti.