28
13. Bledá smrť na dvéře ťuká.
(Nápěv z vlastních zápisek, slova z „Pesmi krajnskiga naroda" J. Koritki z r. 1841. Svazek IV. str. 107.)
Nápěv z Krajiny,
Bohinska Bela na Gorensku.
Bledá smrť na dvéře ťuká, ťuká kosou lehce jen,
a pak volá: „Kde je Luka? Nechať vstane, přijde ven!
Luka vstane: „Kdo to ťuká?
Co mi chce? Jsem nemocen ..."
Na okénko sáhne ruka,
Luka vzkřikne ustrašen.
Bledá smrť! Kde se tu vzala?
„Co mne děsíš? Proč ten chvat?
Proč jsi ke mně zavítala,
vždyť tu starých dlouhý řad.
Kmotr Jakub — bobu chvála —
ten tě volá častokrát,
čeká, bys mu hlavu sťala,
půjde s tebou jistě rád.
Naše Špéla — sotva živa,
kosť a kůže, bledá líc;
jistě, že jí dohořívá
dávno života již svíc’.
A tak mnohá prosba tklivá
k tobě letí z chorých plic,
mnohý za tebou se dívá,
toho vezmi, dej si říc’.
Proč pak já mám umírati? —
Musím střechu pokrývat,
tolary si spočítati,
dluhy svoje vyrovnat;
klády musím osekati,
slepicím též zrní dát,
a na pastvu krávy hnáti,
a kobyly okovat.
Střevíce chci namazati,
klobouk čistit sváteční,
telátko si vyhlídati —
práce plno, pohlédni! —
Jsou tu jiní staří brati,
chvíle ždají poslední.
Tři tolary chci ti dáti:
po jiných se ohlédni!
Počkej, zima k jaru tíhne,
potom půjdu s tebou rád ..."
Ale smrť již kosu zdvihne —
těžko jemu bojovat! —
Kosa jen se vzduchem mihne,
Luka mrtev klesá v zad.