42
20. Pod lipou pod lublaňskou.
(Z vlastních zápisek.)
Jižni Štýrsko: Slov. Bystrica.
Pod lipou pod lublaňskou se hoši scházejí, kam
za večera půjdou, se hlučně smlouvají.
Ten nejmladší z nich praví:
Chci do vsi zavítat
a s milou rozejít se,
pak na cestu se dát.
V okénku milá stála,
vše dobře slyšela,
do srdce zapsala si
a tiše plakala.
Když chlapec přišel, volal:
Má milá, otevř mi!
Já tobě neotevru,
vím vše již, nehodný.
Nechť prokleti jsou chlapci,
od nichž jsi zvěděla!
Mně neřekl z nich žádný,
já sama slyšela.
Já slyšela vás z okna
pod lipou smlouvati:
netřeba prchat tobě,
mně synka chovati.