Slovanstvo ve svých zpěvech: Kniha VII. Písně slovinské


Ludvík Kuba, Pardubice 1890

52

25. Svorně, bratří, pějme !

(Z vlastních zápisek.)

Z Bílé Krajiny.
Dražčiči u Metliky.
„Napitnica."

Svorně, bratří, pějme, dobrou vůli mějme, oj

mějme, oj mějme, oj vždyť Slovinci jsme! oj, jsme.

Co že učiníme?
Vína natočíme.
Točíme, točíme
to víno přesladké.

Sklenku nalijeme,
na dno vypijeme,
pijeme, pijeme
to víno dražčické.

Že se udařilo,
teče až je milo,
oj, milo, oj, milo
to víno dražčické.

Pijte pokud libo
to ruměnné víno,
oj, víno, oj, víno,
když pán Bůh nám je dal.

Srdcem touha vane,
když nám víno plane,
oj, plane, oj, plane,
oj, jako růže květ.

Víno v sklepě máme,
umříti nedbáme,
nedbáme, nedbáme,
oj, to ví každý z nás.

Tam v nebeském kraji
sotva víno mají,
nemají, nemají,
tam stále sucho je.

Proto budou všem
„rekviem eternam,
eternam, eternam"
oj, zpívat nad hrobem.