134
68. Dvanáct hodin právě bije.
(Z vlastních zápisek.)
Z Korutan.
Podklošter v Ziljské dolině.
Dvanáct hodin právě bije,
Hospodina slyšeti je,
smrť na dvéře zaťuká: Mladá, mladá
Minko, jsi doma ?
Pro faráře jsou poslali,
aby útěchy jí dali;
darmo k ní se ubírá,
mladá Minka umírá.
Kolem všichni naříkají,
v ubohé že dech se tají:
smrť však kosou zvoní již,
spěchá s duší v nebes výš.
Matka hořce zaplakala,
bolným hlasem zavzlykala:
„Ok, přemilá dcero má,
věčně budiž blažená!"
Oj, sestřičky věrné, milé,
podejme si ruce bílé,
v lásce na vždy upřímné,
nyní, když se loučíme.
Hrobu mého vzpomínejte,
bílé liľje na něj dejte;
až mé tělo zpráchniví,
kvítí nechť se rozvíjí.