156
79. Dostal jsem raníčko.
(H. Volarič: Nar. Pesmi.)
Přímoří.
Okolí Koboridu.
Dostal jsem raníčko žalostné psaníčko,
smutné, ach, zvěsti pro mé srdéčko, smutné, ach,
zvěsti pro mé srdéčko.
V listu se dočítám:
nemocnou milou mám.
Můj milý, drahý,
proč nechodíš k nám?
Dnes jistě půjdu k ní
v hodině večerní,
abych potěšil,
oj, srdéčko v ní.
„Ruku v tvou položím,
s tebou se rozloučím;
nevrátí víc se
mi zdraví, to vím."
„ „Ruku ti svoji dám
ale kam půjdu sám?
Žalostí takých
já nepřekonám.
„Musím již umříti,
se světa sejíti;
přeji ti jinou
zas milovati."
,,„Ty’s byla jediná
milená dívka má,
vždy budu tebe
mít před očima.""