Slovanstvo ve svých zpěvech: Kniha VII. Písně slovinské


Ludvík Kuba, Pardubice 1890

196

96. Veselí se všecek svět.

(Z rukop. sbírky J. Žirovníka.)

Krajina.
Gorenjsko: Okolí Bledu.

Veselí se všecek svět, srdce

mé však plno běd. Srdce moje svírá

krutý žal, veselí prchá již v dál.

Půjdu v pusté krajiny
vysoké na planiny,
a pohlédnu v šírou rovinu,
na tu mořskou hladinu.

Milý můj přijíždí k nám
a já slzy prolévám.
Co mám já ubohá dělati ?
žalem musím zmírati.

Nechtěj, dívko, kvíleti,
světem musíš kráčeti;
a na cestách krajem dalekým
rozloučíš se s žitím svým.

*) Český tekst častěji zde vyžaduje rytmickou odchylku, totiž rozdělení na dvě čtvrťové doby. Také
v jiných taktech nebylo lze tekst všady upraviti, aby v rytmu a akcentu zcela přiléhal. Tam nutno učiniti
změnu v melodii. Budiž tak učiněno dle potřeby i při písních jiných. Ostatně připomínka tato nestala se
zde poprvé.