72
41. Když já si zpomenu.
(Sušil.)
Z Buchovic.
Když já si zpomenu na svého tatíčka,
slzy mě polejú, nevidím chodníčka.
Když já si zpomenu
na svoju maměnku,
slzy mě polejú
iďa na travěnku.
Zhůru ke krchovu
cestička dlážená,
tam je má mamička
na něm pochovaná.
Zhůru ke krchovu
dlážený chodníček,
tam je pochovaný
můj dobrý tatíček.
Krchove, krchove,
ohrado zelená,
už sem na tě vsela
své drahé semena.
Už sem si nasela
mamulku, tatíčka,
ešče si naseju
sestřičku, bratříčka.
Hrobaři, hrobaři,
hluboko sázíte.
Předrahé semena,
nikdá nezcházíte!
Mamulko, mamulko,
hluboko ste lehly,
své ubohé dcery
k místu nepřivedly.
Tatíčku, tatíčku,
v hrobě jako v kleci,
mně ubohé dceři
ubližujú všeci.
Ubližuj, ubližuj,
mášli ubližovat,
moja těžká křivda
bude k bohu volat.
Vy Buchlovské zvony,
na dva hlasy zvoňte,
vy moji rodiči
vy mně hore vstaňte!