140
A v pondělí po neděli česal Heřman
koně vraný, česal Heřman koně vraný.
100. Kde’s má milá.
(Sušil.)
Kde’s má milá včera byla, kde’s má mi-
la včera byla, že jsi ty doma nebyla?
Byla jsem, milý, v kostele,
modlila jsem se za tebe,
za tvoje srdce fortelné.
[Dycky’s chodil, dycky’s klamal,]
až mně můj víneček zvjadal.
[Prosila jsem ťa pro boha,]
že já nejsem tobě rovna.
[Nemám otca, ani máti,]
nemám sa kom’ žalovati.
[Kdekoliv’s mia potkati měl,]
dycky’s vyminúti hleděl.
[Nevymíňaj, nevymineš,]
trestu božího neujdeš.
[Ale ťa bůh trestat bude,]
až při tom posledním súdě.