80
47. Je cestička ušlapaná.
(Sušil.)
Z Klobouk Brn.
Je cestička ušlapaná pod našem oknem, kdo ju šlapal,
než můj milé, dyž mě volal ven, vyvolal mě na rozcestí:
dé ti milá bože ščestí, hledé si s bohem.
Co pak seš te, můj šohaju
v celém světě sám,
že já pro tě mé srdenko
zarmócený mám?
Šak je ješče chlapců dosti,
jako na stromečku lestí,
co chcó chodit k nám.
Dež’s te chodil, můj šohaju,
přes zelený háj,
jenom te se na to zpomeň,
že’s k nám chodíval;
chodívaľs k nám ve dne v noci,
šidívaľs mý černý voči,
včiľs mě voklamal.
Ach, můj bože némiléší,
co mě mrzí svět,
že nemužo, můj šohaju,
na tě zapomnět.
Zapomeno, ale těžko,
zpomeno se na to všecko,
plakala bych hned.