132
92. Vím já lučinu.
(Sušil.)
Vím já lučinu širokú, na ní travěnku vysokú,
lučinu širokú, travěnku vysokú,
vím já lučinu širokú, na ní travěnku vysokú.
Poďme my na ňu, sestřičko,
nažnem travičky brzičko.
Jedna ju žala, vázala,
druhá seděla, plakala.
A díval se jim z hradu král,
na své pachole zavolal.
Stávej, pachole, stroj koně,
pojedem na hon do pole.
Budeme honit zvířátka,
patnáctileté děvčátka.
A jak na luku přijeli,
vrané koně zastavili.
Kdo vám tu trávu kázal žít?
Jedna musíte s námi jít.
Kázali otec a máti
zelenej trávy nažati.
Jedna ju žala, vázala,
druhá seděla, plakala.
Pro jeden kúsek trávníčka
musím opustit tatíčka!
Pro jednu malú travičku
musím opustit matičku!
Pro jeden kúsek ostřice
musím opustit rodiče!