156
116. Fučí větr po dolině.
(Bartoš.)
Fučí větr po dolině, po tej drobnéj ďatelině.
Ďatelinka rozkvetává,
mamka céru zapletává.
Nezapletaj, mamko, tuho,
nebudu já u vás dłúho.
Nepůjdu já za takého,
kerý nemá domka svého.
Domka svého klenutého,
šindełečkem pobitého.
Radši půjdu za mynářa,
za dobrého hospodářa.
Kameň mele, koš podává,
tak nás pánbůh požehnává.
117. Když sem k vám, má milá.
(Sušil.)
Když sem k vám, má milá, chodívával, dycky sem chodníček znamenával.
Červené bílé růže sem sázel,
když sem tě, má milá, vyprovázel.