175
135. Ješče jednó na rozchodnó.
(Bartoš )
Ješče jednó na rozchodnó do tý Lišně pudo,
stavím se tam v jedným dumě, dajó-li mně dcero. Voni mně jo
nechcó dat, dávajó mně kleco: habech já šíl
na čihadlo, chetíl si tam neco.
Není mně to, Marijánko,
není mi to sténý:
rozjímání, milování,
na pásání kuní.
Měl bech já k vám chodit,
své kuničke šidit,
mosel bech já Marijánko
nikda nezaslóžit.
Dež sem bela malý děvče,
tó maló děvečkó,
Dívali se na mně chlapci
skrz vrata dírečkó.
A včil sem se vdala:
jak bech za zeď padla!
Včil se na mně nedívajó
celéma vratama.