187
147. Ach, bože můj, co mě mrzí svět.
(Sušil.)
Ach, bože můj, co mě mrzí svět,
nemůže na synka zapomnět;
svět mě tuze mrzí
a srdečko bolí, plakala bych, plakala bych hned,
148. Dyby mně dal pán bůh.
(Sušil.)
Dyby mně dal pán bůh děvče takové, co by mělo všecky ctnosti
při sobě: bohaté a švarné, bohabojné, peněžité a dobré.