Slovanstvo ve svých zpěvech: Kniha V. Písně lužické.


Ludvík Kuba, Pardubice 1887

14

3. Já jsem chudá sirota.

(J. E. Smoleŕ, I.)

Hornolužická.

Já jsem chudá sirota, ha, ha,

bez přítele na světě.

Lidé jsou jen proti mně, he, he,
bez viny mne zlehčují.

Máti už mi zemřela, ha, ha,
otce nemám na živě.

Zbožně sloužit pánu chci, hy, hy,
jemu věrně pracovat.

Bezpečnosť mi poskytne, he, he,
pomůže mi z nouze vší.

Poznámka. Bezvýznamné slovce ha, hy atd. nejsou tu ničím jiným než, jak si snad vtipný čtenář
povšimnul, prodloužené poslední hlásky konečné slabiky s přídechem h. Je to následek pohodlnosti při
zpěvu, čemuž ale nelze se diviti; máť se hláska ta protáhnouti na tři takty! Zjev podobný není ostatně
žádnou vzácností. Zajisté se mnohý as pamatuje, kterak kněz u oltáře zpíval: Glo — ho — ho — horia atd.