28
12. Dvé noh má holub bělounkých.
(E. J. Smoleŕ, I.)
Hornolužická.
Dvé noh má holub bělounkých, dvé noh má holub
bělounkých, dvé děvčat má hoch hezounkých.
[Když s jednou sladce hovoří,]
tu druhá hněvem zahoří.
[„Nezlob se dívko, hněvu nech,]
však tys má milá z děvčat všech."
[„Ach nechci lásku takovou,]
chci milou být tvou jedinou!"
[A za ruce se pojali]
a po zahradě spěchali.
[Když přišli do půl zahrady,]
tam uviděli dva hrady.
[„Teď pověz pravdu, má milá,]
kde bysi raděj bydlila?"
[„V tom mohu jenom šťastná být,]
kde budeš také se mnou žít."