42
22. Smutná jsem.
(J. E. Smoleŕ I.)
Hornolužická.
Smutná jsem, ó milý bože, opu-
stěná v každý čas.
V žalu klesám večer v lože,
v žalu vstávám ráno zas.
Milý můj na vojně v dáli
musí v cizím kraji žít.
Kdyby znal ty moje žaly,
přišel by mne potěšit.
Když se loučil, pravil mi to:.
„Mlč a neplač, děvče mé;
však je mi tě tuze líto,
a té mladé krásy tvé."
Zrudna sym, zo móhla wumrěć, njesměm
nikom’ powědać.