67
tog’ dwyru, tog’ dwyru Šymanowego!
Kak deru ja se, jědwoj, kobwijaś,
gaž ja mam we njom lubce dwě?
Jana mě šyjo, jědwoj, śańke zgło,
ta druga śańke rukawy.
Ta ak’ mě šyjo, jědwoj, śańke zgło,
ta dej ta myj a lubka byś.
Tak ak’ mě šyjo, jědwoj, rukawy,
ta dej myjog’ kumpana měś!
* *
*
Źož to jo zgynił, jědwoj, z grodu pan,
kśěšo lubego zastřěliś.
Njestřělaj, pan mój! jědwoj, lubego,
střělaj ty lubjej źiwinu!
Změjomy gjardu, jědwoj, pjaceńku,
na kuždu zbyžnu njeźelku.
* * *
Na to se kněžki, jědwoj, zjězdźuju,
gaž źowčo juž doma njamaju.
Źinsa jo južo, jědwoj, třeśi źeń,
ak’ su nam źowčo huwjadli!
Hyšće nam njejsu, jědwoj, přiwjadli,
a tek nam přiwjasć njekśěju.
38. Srbská reja.
(Z vlastních zápisek.)
Hornolužická.
