70
41. Dvě panenky šly trávu žít.
(J. E. Smoleŕ II.)
Dolnolužická.
Dvě panenky šly trávu žít, dvě panenky šly
trávu žít, a na tu louku zelenou.
Ta jedna byla bohatá, *)
ta druhá byla chudobná.
Košili chudá kasala,
a bohatá k ní pravila:
„Proč kasáš sobě košili,
když já si sukně nekasám?"
„Ty bohatého otce máš,
já ale nemám žádného.
Až roztrháš tu zelenou,
otec ti koupí červenou."
„Nemáš-li věru nikoho,
máš aspoň svého milého!"
Bohatá mnoho plakala,
chudobná k družce pravila:
„Proč pak ty pláčeš, bohatá,
když já chudobná nepláču?"
„Jak nemám plakat ubohá,
když máme téhož milého!
Dej ty mi svého milého,
já ti zas svého bratra dám."
„Já tvého bratra nechci mít,
a to je šelma hýřivý!"
Za nima mladík koně pás’
a všechno tiše poslouchal.
„Teď mi dej, bože, na rozum,
jakou si holku vzíti mám.
Vezmu-li sobě bohatou,
bohatou, zlostnou, lenivou,
ona mi bude vyčítat,
že jsem jí všechno prohýřil.
Vezmu-li sobě chudobnou —
chudobnou, pilnou, pracovnou,
ta se mi bude libiti
a po dvoře mém choditi.
Ta bude pilná, pracovná,
pán bůh nám všecko požehná."
*) Prvý verš vždy opakovati.