Slovanstvo ve svých zpěvech: Kniha V. Písně lužické.


Ludvík Kuba, Pardubice 1887

75

přijěl jo tam rejtaŕ k njej na kónju na brunem, jederkej, na kónju na brunem.

Co ty tu źěłaš, źowcyśćo
spód dubom zelonym?
Šyjoš ty šanty žyźane,
wijoš wěnki ruśane, jederhej!
wijoš wěnki ruśane?

Dwa wěnka som ja huwiła
wót ruty drobneje,
ten jaden derbim lubom’ daś,
ten drugi sama měś, jederhej!
ten drugi sama měś.

To ja śi gronim, źowcyšćo:
Ten jaden dejš mě daś;
njerozgniwaj ty rejtarja,
rozgniwaj lubego, jederhej!
rozgniwaj lubego.

Co pak mě jo wo rejtarja,
rejtarja cuzego?
Rejtaŕ ten mě přejc hujěźo,
luby zas přijěźo, jederhej!
luby zas přijěźo!

Rubali su se, rubali
třo kněžki wo jeje wěnk.
Tak dłujžko su se rubali,
až do dnja běłego, jederhej!
až do dnja běłego.

Jadnog’ wezechu na kjarchob,
drugego k badarjoj,
třeśeg’ wěrnego lubego
do jeje komorki, jederhej!
na bělu postolu.

44. Staří budeme, šedí budeme!

(Z vlastních zápisek.)

Hornolužická.

Staří budeme, šedí budeme, nikdy tančit už nebudeme!

staří budeme, šedí budeme, nikdy tančit už nebudeme.

Original: Starej budźemoj, šěrej budźemoj,
ženje wjacy rejwać njeb’dźemoj!