94
63. Za tím srbským lesem.
(J. E. Smoleŕ I.)
Dolnolužická.
Za tím srbským lesem jedno jest jezero.
Co je v tom jezeru? Hrozný ohnivý drak.
Ten chtěl jedenkráte
celé město pozřít.
Císař takto pravil:
„Já mám jednu dceru.
Až řad na ni přijde,
dám jí jemu také."
Řada střídala se,
na dceř jeho přišla.
Dcera z jizby vyšla,
dobrou noc mu dala:
„Dobrou noc teď mějte,
můj stařičký otče.
Proste za mne boha,
já též budu za vás,
abych zase přišla,
vrátila se zdráva.
Císařova dcera
ku jezeru došla.
Hrozný drak ohnivý
ke břehu ven vyšel.
„O ty svatý Jiří,
bud! mi ku pomoci!"
„O ty, milá kněžno,
zdali věříš v Boha?"
„Jak bych já ubohá,
nevěřila v Boha,
když on za nás umřel,
když krev za nás prolil."
„O ty, milá kněžno,
odepni si svůj pás,
já chci jím zadrhnout
draka tlustou šíji."
Zadrhnuli draka
za tu tlustou šíji,
rozčtvrtili jsou ho,
do vozu ho kladli.
Čtyřicet spřežení
koní zapřáhnuli,
ale s hrozným drakem
s místa nepohnuli.
Třicet ještě koní
k vozu připřáhnuli,
potom teprv drakem
s toho místa hnuli.
Vezli jsou ho, vezli
přes berlínské mosty,
ty berlínské mosty
hrůzou se hýbaly.
Všecek lid berlínský
hrozným strachem zmíral,
ty berlínské děti
do moře skákaly.
„Nebojte se, lidé,
nežije už více,
není živ už více,
ale jest rozčtvrcen."