109
Original:
Předał je hólčik konje a wóz,
[sam so dał preč na wójnu.]
Třiceći mili za wodu,
[štyrceći ’šće za Prahu.]
Komu je lubku poručił?
[Swojom’ dobrom’ towaŕšej.]
Zo by ju derje zastarał,
[swěru na nju kedźbował.]
Towaŕš ju špatnje zastarał,
[mało na nju kedźbował.]
Hdyž wona přišła na piwo,
[je wón rejwał z druhimi.]
Wona pak stała nazdala
[z tajkej zrudnej wutrobu.]
Hólčik dom z wójny ćehnješe
[a so swěru prašeše:]
Kak sy so měła, holička,
[to mi powěz z wěrnosću!]
Ja mam ći skoržić skorženje
[na twojeho towaŕša.]
Wón je mje špatnje wobstarał,
[malo na mnje kedźbował.]
Hdyž sym ja přišła na piwo,
[je wón rejwał z druhimi.]
Ja pak sym stała nazdala
[z tajkej zrudnej wutrobu.]
74. Kdo uvěří, jak to bolí!
(J. E. Smoleŕ I.)
Hornolužická.
Kdo uvěří, jak to bolí, když se milý s jinou vodí,
očkem po ní hází, s ní se stále škádlí, s ní se stále škádlí.
Jenom jdi, ty falešníku,
podvodný ty milovníku!
[pěkně se mnou děláš:
faleš v srdci chováš,]
faleš v srdci chováš.
Original:
Štó to wěri, kak to boli,
hdyž so luby z druhej nori;
[z wóčkom na nju mika
a so z njeju šćěka]
a so z njeju šćěka.
Dźi jenož, ty falšna duša,
dźi jenož, hdźež so ći słuša!
[rjenje ze mnu činiš,
falšnje ze mnu měniš,]
falšnje ze mnu měniš.