110
75. Vyšla jedna vdova.
(Časopis Matice Srbské z r. 1883.)
Dolnolužická.
Vyšla jedna vdova chudobná s třemi
malými sirotami.
Chleba kousek pro ně neměla,
švakrovou však měla bohatou.
Švakrová, ty milá švakrová,
prosím tebe vroucně pro boha
za kus chlebíčka, za maličký.*)
Já ti toho chleba nesmím dát,
ježto není zde hospodáře.
Řekla chudá vdova po druhé:
Švakrová, ty milá švakrová,
jakou ty mně dáš, drahá, radu?
Já ti věru dobrou radu dám:
Vezmi siroty na ramena.
Jdi tam pod háječek zelený,
pověs je tam na strom borový,
sama vedle nich se oběsiž.
Jedna za svůj život poprosí:
Matičko vy moje předrahá,
nechte na živu mne ubohou.
Budu vás živiti jak mohu,
s mými sestrami to mladšími,
s všemi dobrými se sousedy.
Hospodář tu přijel z orání,
tíseň do domu jej pohání.
Jak hospodář přišel do jizby
za stůl unaven se posadil.
První kousek chleba ukrojil,
jak by krví jej byl napojil.
Druhý kousek chleba odkrojil,
jak by krví jej byl napojil.
Hospodář vzal chleba bochníček,
odjel k sestře své do vesnice.
Zaklepal tam tiše na okno,
nikdo k němu z domu nevyšel,
jenom maličká sirotinka.
Siroto, ty milá siroto,
ktera’s žádala toho chleba?
To dnes sestra moje nejmladší;
já již o chléb více nestojím,
co si moje máť život vzala.
Hospodář tu vešel na půdu,
srdce zármutkem sevřelo se.
Na jednu když stranu pohleděl,
chléb se proměnil všechen v kámen.
Na druhou když stranu pohleděl,
ženu viseti svou tam viděl.
Ach běda, ty bože, bože můj,
v té bídě mně přispěj pomocí
pro ty předrahé rány svoje!
*) Při slohách trojveršových opakuje se prvá polovice nápěvu.