114
78. Hoch milý ze vsi jede ven.
(T. E. Smoleŕ II.)
Dolnolužická.
Hoch milý ze vsi jede ven, s ostrým si mečem
zahrávaje, s ostrým si mečem zahrávaje.
Nadešla malá chvilka jen,
hoch milý klepá na dvéře ven.
Hej hola, máti, matko má,
ta vaše dcera kde co dělá?
Má dcera doma vždy bývá,
šáteček tenký si vyšívá!
Zdař Bůh ti, děvče hezoučké,
komu je šití to běloučké?,
Šiju to svému milému,
který je drahý srdci mému.
Za uzdu koně uvázal,
za ruku milou dívčinku vzal.
Nesměla dříve s místa vstát,
musila slíbit jeho se stát.
Tance s ní pěkné tancoval,
clo kola vodil, poskakoval.
Grošíky srbské břinčely,
dukáty zlaté ven pršely.
Luby ten jěźo ze wsy wen, z wótřym mjacom