116
80. Ovčáček pase pod hájem.
(Časopis Mat. Srb. z r. 1883.*)
Dolnolužická.
Ovčáček pase pod hájem, hej ryma ryma
rej! pase pod háječkem zeleným, zeleným.
Přišel tam k němu z hradu pán:
„Odkud jsi, jakého [pána syn]?"**)
Žádného nejsem pána syn,
já jsem jen ovčáka [rodný syn].
Chopte se toho ovčáka,
do hluboké věže [zaveďte]!
Ovčáček vzkázal otci hned:
Pomozte mi, otče, [z věže ven]!
Otec mu poslal dukát hned:
Pusťte mého syna [z věže ven]!
To jsou mi pěkné peníze,
však přec hocha vrzte [hlouběji]!
Ovčáček vzkázal matce své:
Pomozte mi, matko, [z věže ven]!
Dukáty dva mu poslala:
Pusťte mého syna [z věže ven]!
To jsou mi pěkné peníze,
však přec hocha vrzte [hlouběji]!
Ovčáček vzkázal bratrovi:
Milý bratře, pomoz [z věže ven]!
Bratr tři poslal dukáty:
Pusťte mého bratra [z věže ven]!
To jsou mi pěkné peníze,
však přec hocha vrzte [hlouběji]!
Ovčáček vzkázal sestře své:
Milá sestro, pomoz [z věže ven]!
Dukáty čtyři poslala:
Pusťte mého bratra [z věže ven]!
To jsou mi pěkné peníze,
však přec hocha vrzte [hlouběji]!
Ovčáček vzkázal milce své:
Milá milko, pomoz [z věže ven]!
Poslala bečku dukátů:
Pusťte miláčka mi [z věže ven]!
To jsou už krásné peníze,
ale nyní s hochem [z věže ven]!
Hrajte jim, hlučně bubnujte
za ty jejich krásné [peníze]!
*) Z příčin výše uvedených úprava klavírní vynechána.
**) Do každé slohy vkládá se „hej ryma ryma rej".