125
Rázovitými a nejoriginálnějšími písněmi (mimo srbské reje) zdají se mi býti čísla: 3.,
8, 12., 17., 37., 51., 53., 57., 73., 75., 80. —
Zbývá ještě několik poznámek k jednotlivým písním. Ohledně zajímavé formy (zpívaná
otázka a polorecitovaná odpověď) u č. 7. upozorňuju na píseň maloruskou VI. č. 39., obě
vybízejí ke srovnávání. Časem uvedu mezi jihoslovanskými (srbskými) ještě třetí analogický
případ. — Písně č. 33. a 65. vyznačují se tím, že pohybujíce se v jasné tonině tvrdé, v závě-
rečních taktech náhle noří se ve smutkovou šeď měkké toniny.
Píseň č. 30. připomíná tekstem známou českou balladu národní; nápěv zdá se býti
starší u českého znění. — K písni č. 8. Smoleŕ poznamenává: „Píseň tato uvádí na panský
dvůr, kde druhdy dívky i chlapci vesničtí jistou dobu za nuzný plat sloužiti musili. Statkář
obyčejně svolal ty, kteří právě povinni byli, na svůj dvůr a zde vybral si, kdo se mu líbil.
V písni vidíme ty, kteří si již svá léta odsloužili a k návratu se chystají. Děvče však, které
svou česť utratilo, bojí se k odcházejícím připojiti, aby snad nebylo urážlivě vráceno ..." —
Písně č. 57. (v prvé své části) a 70. vztahují se dějem k 11. století, kdy Lužice náležela
polskému králi Boleslavu Chrabrému. Zmínka v nár. luž. pís. „o králi polském" přichází
častěji, což není bezvýznamným pro starobylosť písní dotyčných. —
Prameny, jichž bylo užíváno, jsou:
Dvoudílná sbírka J. E. Smoleŕa, jejíž I. díl nazývá se: Pjesnički hornych a delj-
nych Łužiskich Serbow. Prjeni dźel: Pjesn. hornych Łuž. serb. 1841. Díl II. pak:
Próznicki serskego ludu wo górejcnych i dołojcnych Łužycach. Drugi źjel.
Próznicki dołojenoserskego ludu. 1843.
Sbírka H. Jordana: Delnj olužiske ludowe pěsnje 1875. Nákladem M. Hórnika.
V Budyšíně.
Sbírky Dr. E. Muky a B. Markusa. Nápěvy k jejich písním vyšly jako příloha
k Čas. Mat. Srbské r. 1883, teksty pak vyšly v různých ročnících Č. M. S. (někdy i jako
zvláštní otisk).
Konečně užito bylo i písní mnou zapsaných, které rovněž ve zmíněném Č. M. S. r. 1887
vyjdou jako příloha.
Výbornou bibliografickou stať o liter, pramenech luž. národ. písní napsal zvěčnělý Dr.
S. Vašátko a v časop. „Národ. a škola" (1885, č. 8. a 9.) uveřejnil.
Ludvík Kuba.
opravy :
(Text.)
|
Na straně |
2. |
v řádku |
I. zdola |
místo |
na čti nam. |
|
„ „ |
13. |
„ |
2. shora (v pravo) |
„ |
hłojćku čti hłojčku. |
|
„ „ |
27. |
„ |
5. zdola |
.„ |
té čti će. |
|
„ „ |
34. |
„ |
6. „ ................. |
„ |
třesku čti střěšku. |
|
„ „ |
36. |
„ |
5. a 6. zdola |
„ |
třeše čti třěše. |
|
„ „ |
45. |
„ |
I. shora |
„ |
máćeŕka čti maćećka. |
|
„ „ |
57. |
„ |
3. „ (v pravo)............. |
„ |
Michałatko čti Michalatko. |
|
„ „ |
60. |
opominuto poznamenati, že je to píseň hornolužická. |
|||
|
„ „ |
61. |
v řádku |
2. shora |
„ |
wóknješkow čti woknješkow. |
|
„ „ |
—. |
„ |
14. zdola (ve středu) |
„ |
hište čti hišće. |
|
„ „ |
—. |
„ |
6. „ „ ............ |
„ |
hrodoh’ čti hrodu. |
(Noty.)
|
Na straně 15. v řádku*) |
2. |
(v levé ruce) v I. takte v 2. čtvrti místo a e h má býti a e a. |
|
„ „ 19. „ |
3. |
(v levé ruce) v 3. takte ve druhé čtvrti místo c d má býti d d. |
|
„ „ 60. „ |
2. |
(v base) v 5. taktě v I. čtvrti místo f c má býti es es (z velké a malé oktavy |
|
a nikoliv totožné). |
*) Řádkem se zde rozumí vždy dvojice řádková.