Morawské národnj pjsně


František Sušil, Brno 1835

87

Ale gich newiděl,
Genom slyšel zwonce,
Dobrá milá byla,
Ze gich obrátila.

134. Poslušná.

Už byl za woděnkú,
Gešče na ňu wolal:

Andulko dušo má

Dobré se mi chowag.

„Gá sa budu chowať,
Gak na to náležj,

Gako pacholátko,
Co w kolébce ležj.

135. Lúčenj.

Lúčenj, lúčenj,

Co ge to těžká wěc,
|: Keď se musj rozlúčiti :|
S panenku mládenec.

Keď sme se lúčili,
Oba sme plakali;

Oba sme si bjlým šátkem
Oči utjrali.

Zomreš ty, zomru gá,
Zomreme obadwa;

A dáme se pochowati
Do gednoho hroba.