3
6. Nábytek newěsty.
cf. Wojc. I. 185.
Ach kdo pak si mě wezme!
Gá mu powjm upřjmně,
Co gá mám, to mu dám,
Wšechno z mé truhle.
Mám tam štyry homolky,
Trošku mauky na dolky,
Ostatek pazdeřj,
A dwě perautky.
7. Odwedeného prosba.
Ach, |: když gsem gá šel od swej milenky, : |
Břinkaly mi podhowěnky, podkowěnky.
Ach břinkaly mi, ach už nebudú,
Černé oči plakať budu, plakať budú.
Ach černé oči, čož wy plačete,
Šak wy moge nebudete, nebudete.
Ach bude wogna, wogna neščasná,
Dyž gá umru, modli se, ach, modli za mňa.
8. Na rozpacjch.
(Zpěw. I. 213, 5. Žeg. P. 185. Wojc. II. 351 )
|: Ach můg Bože co mám dělať, : |
Mám se ženit, |: či wandrowať. :|
Wandrowal bych, nohy bolá,
Ženiť se mi nedowolá.
Pozn. Patřj tato pjseň mezi neywjce rozšjřené, a
Wojcicki prawj I. c., že i u lidu polského
zhusta a téměř wšady se užjwá.