21
O můg pantáto rozmilý,
Mně se kramářka neljbj.
Gak žiwa gsem newiděla,
By kramařka fausa měla.
A když bylo o půl noci,
Wolala dcera pomoci ;
A když guž nastal bjlý deň,
Wyskočil pán král z okna wen.
A gak bylo už na ráně,
Tluče šerha tam na bráně :
Že komendowa Naninka,
Nenj poctiwá pannenka.
A když bylo už za týden,
Plakala Nánka každý deň.
A když bylo zas za měsjc,
Plakala Nánka geště wjc.
A když už bylo po roce,
Nosila Nánka na ruce:
Nyney, nyney synáčku můg,
Uherský král ge otec twůg.
44. Pohrdawý.
Chodnjček, chodnjček, mezi winohrady,
Powěz mně má milá, mámeli se rádi.
„Co pak si ty mysljš, že gá té mám ráda?
Gá se ti wysměgu, stúpna ti za záda."
Co pak sobě mysljš, že gá tě mět musjm?
Takowé pannenky pod kranfljkem nosjm.