62
150. Sklamaná.
(Por. Ž. Paul. 93. Zp. II 27. Text moraw. gest od
Walachů pod Hostýnem.)
Hory, hory, černé hory :
Gak nad wámi mračno stogj. :
Proč ono tak smutně stogj ?
Že se milý swětem strogj.
„Preč se milý, preč se strogjš,
Ke mně slowa nepromluwjš !"
Kdybych se gá preč strogila,
Gá bych k tobě promluwila.
„Wem mě milý wem mě sebú,
Mileráda půgdu s tebú."
„„Gak mám wzjti tebe smutný,
Můg konjček ge malúnký.""
„Malý, malý, ale mocný,
Genom ty mě sebú wezmi.
Podey milý bár gen ručku,
A gá půgdu při konjčku."
Když už přišli ku Dunagu :
„„Wrať sa milá, wrať sa domu.""'
Když přišli prostřed Dunaga:
„„Sedag milá, sedag s koňa.""
„Co gsem ti gá prowinila,
Abych Dunag přeplawila?
Tenkrát gá wjm gak ge gistá
Mládencowa řeč falešná.
Když ti dáwá sladké slowa,
Můžeš wědět, že tě sklamá."