64
Má mamička pláčú, tatjček sluzigá,
Keď gim we starosti budu chybowať gá.
Těžko mia rodiči, těžko wychowali,
A keď gsem wyrostl, tož mia páni wzali.
Za legruta wzali, ručenky swázali,
A kďyž mia odwedli, pak mia rozwázali.
Už mia oblekagú, hlawěnku střihagú,
A ten bilý kabát na mia zapjnagú.
Kwéreček mně dali, na oboch zawedli,
A tak mia s mú milú na ten čas rozwedli.
Ach smutno, smutno ge, když sobě zpomenu,
Na mogu galanku kerak zapomenu!
Často gsme býwali nad našú dědinu,
Když gsme chodjwali na tráwu s Marinú.
Kdo s ňú bude chodiť, kdo gj tráwu zwihne,
Keď gá maširugu do tej Netalie.
Počkay na mia, počkay, rozmilá Marinko,
Až dom přindu, wezmu si ťa má panenko.
154. Hradišť.
cf. 225.
Hradišču, Hradišču, negsi hoden státi,
Negedna maměnka musj zaplakati.
Negedna maměnka, negeden tatjček
Musj oplakati k Hradišču chodnjček.
Hradišču, Hradišču, nech do tě hrom bige,
Negeden synáček pro tebe zahyne.
Ach Bože, Rozbože, s wysokého neba.
Abych gá negjdal komisného chleba.