105
To gsú weru šuhagci, ti morawštj wogáci,
Joj mile pohlednúti na morawské děti.
Joj Morawo, Morawo, ty sa držjš na prawo,
Toli šwarných chlapců máš, co gich wychowáwáš.
Mamičko s pánem Bohem, wčilé pomaširugem.
Až sa domu wrátjme, tož sa potěšjme.
250. Záwist swěta neškodná.
Naproti kostela zeleně lešenj,
Tamto šuhágkowo býwá potěšenj.
Chalaupečka malá w rozkwetlém stromowj,
Tamto šohagjček za swau milau chodj.
Za swau milau chodj, před domem sedáwá,
Celý swět mu také panenky nepřáwá.
Swět mu gj nepřáwá, ale ona přege,
Dyž k nj docházjwá, z daleka se směge.
W zahradě před oknem wonné kwjtj kwete,
Z něho panenenka gemu kytku plete.
Kytku gemu plete, za klobauček dáwá :
„Tebe gediného šohagka mám ráda."
251. Wěrna.
„Naproti w zahradě kwete pěkná růže.
Ale co ge po nj, šohag k nj nemůže."
Počkay, šohag, počkay dost malú chwjlečku.
Potom si utrháš tu krásnú růžičku.
Třeba mně rodiči tebe chtěť nedagú,
A třeba tatjček i s maměnkú lagú.
Třeba si chudobný, gá se tě nespustjm,
Radši mé rodiče docela opustjm.