122
de. Nenjliž to památka po Ombřjch
w. Šafař. starož. З17.
287. Oči wšetečné.
(Zpěw. I. 72.)
Oči moge oči,
Cože to robjte ?
Kdy koho widjte,
Hned ho zalúbjte.
288. Uleknutj - se.
Od dola se mračj, přigdú welké pršky,
Za našimi okny gsú zelené wršky.
Na tom gednom wršku ge široký kamen,
Sedj tam synáček se swú milú na něm.
Ai sedj on sedj, hlawěnka ho bolj:
Poď, powaž, má milá, ať se mi zahogj.
Gak milá wázala, ručenka gj klesla:
Powěz mně má milá, co gsi se tak lekla?
„Gá gsem se nelekla, leč mě srdce bolj,
Že ge twá hlawěnka, že už ge na poli."
289. Odwedený.
Od Welehradu wogáci gedú,
Guž mého milého na wozu wezú.
Maměnka stará po zadu stála,
Plakala, želila, až omdlewala.