126
Hedbáwná šnúřečka welice tenúčká,
Zarézala se mi do mého srdéčka.
Poščay mně šohagu, poščay mně nožjčka,
Nech gá si wyřežu šnúrku ze srdéčka.
298. Podánj ručánky.
Pásel šohag konjčky u zeleného hága,
Spatřil tam swogu milú, a ona se naň smála.
Zawolala na něho: Ja co tu robjš Janku ?
Přigeď sem ke mně bljže, podáme si ručánku.
Ručánky si podali, a tak sa obgjmali,
Až do rána bjlého pospolu hoborali.
299. Zamlauwánj.
Pásl owčák owce,
Na zelené lauce. Aitom tytom tytom na zelené lauce.
Přišel k němu řeznjk,
A s njm strakatý psjk. Aitom a t. d.
„Zdař pán Bůh owčáče !
Zač dáš twoge owce?" Aitom a t. d.
„„Za dwa rénsky slowem.
Za tolar si ge wem."" Aitom a t. d.
300. Děwečka s páwem.
(Čel. I. 32. Zp. 1. 322.)
Pásla děwečka páwa,
Mezi horami sama.
A přigeli k nj páni :
Poď ty děwečko s námi.