147
Slunéčko už wycházá, oj ! ale mně už zašlo,
Moge děwče powjdá, že si druhého našlo.
Wykopayte mi gámu, oj! gámu tam nad cestú,
Aby lidé poznali tu falešnú newěstu.
Nad hlawú mi zasaďte, oj! woničku čerwenú,
A při nohách wykopte, oj! studýnku kamenú.
Keď tam půgde má milá, utrhne si woničky,
Keď tam půgde geg milý, napige sa wodičky *).
*) Této pjsni z částky obsahem, z částky skončenjm
podobná gest následná srbská, podle přelož. Čelak,
II. 125.) :
Slawjk ptáček malý, každému pokog dal,
Ach a mně gonáku tři zármutky zadal :
Prwnj pad zármutek do mého srdjčka,
Že mné neženila mladého matička.
Druhý to zármutek na mogem srdéčku,
Že wraný neskáčeš podemnau konjčku.
Zas třetj zármutek srdečku přidala
Moge neymilegšj, že se rozhněwala.
Hrob mi w šjrém poli kopeyte hluboký,
Dlauhý s čtyry kopj, a se dwě široký.
Růže nasázegte za hlawu powýše,
Wodu wylemeňte u nohau ponjže.
Půgdeli tu mladý, ať se růžj krásj,
Půgdeli tu starý, ať si žjžeň hasj.
338. Pyšnj.
Skaličané pyšnj, pro co ste k nám přišli ?
My pro wás nemáme malowané gjzby.