Morawské národnj Pjsně


František Sušil, Brno 1840

168

Třeba gsem gá třeba chudobné materi,
Preca neotewrem ledakomu dwerj. 1)

Gestli ge otewrem, ale sa podjwám,
Budeli za to stáť, co mu ge otwjrám. 2)

Nestogjli za to, ge pred naše blato,

Štuchnem ho do něho : tu máš kluku za to. 3)

Ginde: 1) Třeba gá gsem treba chudobné matičky,
Chwála pánu Bohu, weselá gsem dycky.

2) Dyž půgdu otwjrať, dobre sa podjwám,
Geli to ten synek, kerého ráda mám.

3) A gak to on nenj, gá mu hned odpowjm.
Že mu neotewru, aby k nám nechodil.

383. Odwedeného prosba.

cf. Žeg. P. 158. Zp. I. 367, 13. 369, 14.

Šteberánský kosteljček, kole něho černý les,
Gešče se podjwám, gedeli můg milý dnes.

A on gede, gede, gede na swém wraném konjčku,
A sobě připjná na lewý bok šawličku

A gak si šawličku připial, obrátil se na swůg dům,
A sobě zawzdychal, až zařehtal wraný kůň.

„Máti moga, dobrá máti, co pak wy mě neznáte,
Že mě swým konjčkem před domem necháwáte?"

Gak to máti uslyšela, na ulicu běžela :
„„Ach můg milý synu, kdo ge toho přjčina?""

Ten šteberanský milostpán, ten mě na tu wognu dal,
Prowazy mě swázal, gešče ke mně wartu dal.

A tá warta u mne stála od wečera do rána,

A gak pán Bůh den dal, hned mě wezli do Brna.