174
395. Za Turka prowdaná.
Zp. II. 8.
Ten Kopčanský mytný na rozstolách sedj,
Na rozstolách sedj, do cedulky hledj.
Přichodila k němu geho dcerka milá :
Tatjnku můg milý, hlawali wás bolj ?
„Hlawa mne nebolj, ale žiwot celý,
Že gsem tebe prodal Turku pohanowi.
Wyhledni dceruško, wyhledni z okna wen,
Prachyli to idú, nebo Turci gedú."
To prachy neidú, než to Turci gedú,
Než to Turci gedú, co mne wezmú sebú.
Gak k domu přigeli, do dwéřj střelili,
„Strog se mladá panj, musjš geti s námi."
„„Pěkně wám děkugu, můg tatjčku milý,
Za dobré chowánj, za zlé wydáwánj.""
Gak k Dunagu přišli, hned si wody ptala,
A on gj podáwal z zlatého pohára.
„Negsem gá učená, pjl z zlatých pohárů,
Ale gsem učená, přilehna k Dunagu."
K Dunagu přilehla, wody se napila.
Gak se gj napila, do něho skočila.
„Sgézte mě tu sgézte, dunagské rybičky,
Ať mě nedostanu Turkowy ručičky.
Sgézte mé tu sgézte, dunagšťj račkowé ;
Ať mě nedostanú Turci pohanowé."
Ta stará Turkowá po břehu chodila :
Co’s to mladá panj, co’s to urobila ?
Nebylabys u mne ginšj děláwala,
We zlatě, we střjbře dycky přebjrala.