195
Hořké bylo mé wzdyrhánj.
Když gsem ge widjwal gezdit za nj.
Wšak gest nynj wšemu konec,
Proto že pozbyla cnostný wěnec.
438. Swekruše a sirota.
(cf. 178) Mel. 317.
W zelené dubině tam newěsta dřjme,
Došla k nj swekruša : staň newěsto hore.
Staň newěsto hore, snad sa’s už wyspala,
Běž swé kráwy dogiť, keré si’s dohnala.
„Gá gsem nedohnala, ale možu dohnať,
Možu se wašému synowi wyrownať.
Na prácu, na krásu, na to gsu mu rowná,
Na šaty, na statek, to mně nenj možná.
Šak ste wy wěděly, dyť ste wy mia wedly
Z wašého dworečka, že gsu sirotečka."
Dyby gsi ty byla ubohá sirota,
Nenosjwala by’s wjneček ze zlata.
Ale by’s nosila ze zelenej ruty.
Gako nosjwagú ubohé siroty.
Teče woda teče přes Dunag široký,
Co se naplakaly ubohé siroty.
439. Wjnek ztracen.
(cf. 12. & 443.)
Walaši, Walaši,
|: Kde gste owce pásli? :|
Ztratila gsem wjnek,
Který gste ho našli ?