Morawské národnj Pjsně


František Sušil, Brno 1840

210

472. Udobřjwánj milenky rozhněwané.

Zelená se lauka, zelená se les,
Má milá se na mne rozhněwala dnes.

Hněwey ty se na mne nebo nehněwey,
Genom dyž mě potkáš pozdrawenj dey.

Dyž mně na potkánj pozdrawenj dáš,
Lidi budau myslet, že se nehněwáš.

Zpjweyte ptáčkowé pěkně wesele,
Ať sa má panenka na mne zasměge.

473. Když z pastwy gedau.
(Mel. 471.)

Zelený rozmarýn w zabradě,
Konjčky mia nesú w parádě.

Dyby si wěděla má milá!
Ai konjčky wedu od hága.

Joj wedu konjčky nažrané,
Pod podjway sa milá na ně.

474. Žádánj wěnečku.
(Mel. 183.)

Zelený wjneček na hlawě prokwetá,
Wolačj syneček ode mňa ho pýtá.

Nepytay, nepytay ode mňa od samej,
Ale si ho pytay od mamičky mogej.

Mamičko má milá, mámli mu ho dáti,
Nebo si ho nechať déle prokwétati.